Když byli kluci malí a uvažovala jsem o domácím vzdělávání, hledala jsem podobně smýšlející lidi, od kterých bych se mohla inspirovat a kteří by se se mnou mohli podělit o své zkušenosti.
Hledala jsem opravdu intenzivně a dlouho. Ale v dosahu 30 kilometrů jsem nenašla nikoho a nic, o co bych se mohla opřít. Až jsem to nakonec vzdala, obzvlášť když se ukázalo, že můj muž je vlastně proti vzdělávání doma.
Když se ohlížím za touhle dobou, uvědomuju si, jak by bylo všechno snadnější, kdybych kolem sebe podobně naladěnou komunitu měla.
Zároveň ale dnes vím, že když nemáme, ke komu bychom se přidali, můžeme ten první krok udělat sami. Začít si tvořit život podle vlastních představ a začít komunitu vytvářet sami kolem sebe.
Můžeme být ti první, ke kterým se přidají další.
Možnosti máme, i když je třeba na začátku nevidíme. Můžeme být aktivní a nečekat, až to někdo jiný udělá.