Věnováno všem, kteří mají dítě s vlastní hlavou.
… Kolikrát jsem byla na koberečku?
Začalo to v první třídě. Ve škole, která byla možná nejvíc alternativní v porovnání s těmi dalšími.
Učitelka: „Víte, Pavel nezvládá sedět v lavici. On se během hodiny zvedne, udělá hvězdy okolo lavic, několikrát dokola a pak si zase sedne. Já to zatím zvládám, ale…“
Jiná schůzka: „Pavel odmítá číst nahlas před celou třídou. Mně by to nevadilo, ale…“
Po několika dalších pohovorech: „Pavel v hodinách nepracuje jako ostatní. Měli byste zajít do poradny, protože v dalších ročnících už by to mohl být problém.“
Nechala jsem se ukecat, byla jsem bezradná. Jeli jsme do pedagogicko-psychologické poradny. Šestiletý Pája vystupuje z auta, já mu znovu vysvětluju, kam jdeme a slyším: „Já se nějaký cizí ženský nebudu svěřovat se svýma problémama“. Hlavou mi proběhne „no nazdar…“ a jdeme dovnitř. Slečna, která vypadá, že právě dostudovala, po dvaceti minutách přichází s Pájou do vestibulu, kde čekám: „Já z něho nemůžu nic dostat, on vůbec nespolupracuje.“
A to je teprve začátek….
Druhá třída, jiná škola. Žákovská knížka plná poznámek. Já nepravidelně ve škole. Doma spolu doplňujeme, co Pája odmítá ve škole dělat. Je toho hromada. „Dodělej cvičení strana 18 až 25.“, „Namaluj obrázek k přečtenému článku.“, „Vybarvi berušky u následujících příkladů“. „Namaluj některá domácí zvířata“.
„Pájo, proč to v tý škole neděláš?“ „Když já chci počítat a číst, ne kreslit.“.
U malování kachen ho naprosto chápu a mám toho plný zuby i já…
Třetí třída. Říkám si, třeba už přestanou malovat a bude to lepší…
Ve škole je naplánované vystoupení a la Dáda Patrasová s povinnou účastí. Pavel nechce ten den do školy. Chtěla bych ho nechat doma, protože tuším problémy. Jeho táta říká, že musí, je to součást školy, tak se tomu nebude vyhýbat. Tak jde. Odpoledne se Páji ptám, jaký to bylo. Nakonec prej skvělý. Nejdřív teda děsný, protože ty písničky nechtěl poslouchat a pak ho ještě nutili jít tancovat na pódium. Všichni šli, ale on nechtěl. Učitelky ho tam chtěly dovést, no spíš dotáhnout, ale vzpouzel se. Tak ho poslaly za trest na chodbu. Pak už to bylo dobrý.
Žákovská knížka ještě plnější poznámek, viz fotky. Cituji některé poznámky:
„Nepracoval, prý je to blbý“
„Práci…vyhodil do koše, protože se mu zdála špatně udělaná…“
„Neustále něco komentuje“
„Nepracuje a vyrušuje“
„Neustále se stará o věci, o které nemá a svoje povinnosti si neplní. Je agresivní a odmlouvá. Výrobek na PV nedělal, raději mi rovnou přinesl ŽK, ať mu klidně napíšu pětku, ale že nic dělat nebude. Hází materiál (novinové koule) po dětech.“
Následuje Pájovo sebehodnocení. Šílený. Zvažuju změnu školy, ale mění se učitelka. Naděje, že to bude lepší.
Už vás pro teď nebudu týrat (a sebe taky ne). Dobrý konec to má až za dalších pět let, i když pár světlých chvil bylo i v mezičase…
Prosím vás, zkraťte si cestu aspoň vy.
Protože špatně nebyl Pavel.
Špatně nejsou ani vaše děti, jestli vidíte v něčem podobu.
Jen naše děti nejsou kompatibilní se školským systémem.
Pokračování našeho příběhu bude v příští části.
Jestli tě témata sebeřízení a sebeřízeného vzdělávání zajímají, zvu tě
do naší fb skupiny: https://www.facebook.com/groups/svetmezisvety
můžeš mě sledovat na fb stránce: https://www.facebook.com/svetmezisvety
nebo na instragramu: https://www.instagram.com/svetmezisvety/