Těch několik měsíců domácího učení jsme si s Pájou užili, i když jsme se nedokázali úplně uvolnit. Byl před námi oběma tlak, aby uspěl u přezkoušení (to je povinný aspekt domácího vzdělávání), a aby udělal přijímačky a dostal se na gympl. Protože lepší pokračování než osmileté gymnázium jsme nenašli.
Neuměla jsem si do té doby představit, co domácí vzdělávání obnáší. Moje představa byla, že z kmenové školy dostaneme přesné učivo, úkoly a podmínky k přezkoušení. Nebylo to tak striktní. Se školou jsme jednali přes koordinátorku domácího vzdělávání, s nikým jiným ze školy jsme se ani nepotkali. A ukázalo se, že je hodně na nás, jak si budeme učení řídit. Dnes vím, že domácí vzdělávání má tolik podob, kolik rodin ho zažívá.
Tehdy jsme měli dost štěstí, že jsme se dostali právě do téhle školy a měli zrovna volné místo. Způsob a obsah přezkoušení domácích školáků si určuje vždy škola a je hodně důležité ji vybírat vědomě, aby byla v souladu s potřebami vaší rodiny.
Domácí vzdělávání, oficiálně individuální vzdělávání, je jiná forma plnění povinné školní docházky. Na domácí vzdělávání neexistuje v ČR nárok, má svoje podmínky a jednou z nich je, že s ním musí souhlasit oba rodiče. Přesněji, když jeden z rodičů vyjádří nesouhlas s DV, přednost má docházka do školy.
Nesoulad rodičů v otázce vzdělávání dětí a rozdílný přístup k dětem a jejich výchově, je hodně ošemetná záležitost vždy, za všech okolností. Ale když na straně jednoho rodiče stojí zákony a společenské zvyklosti, může to být pro druhého rodiče i pro dítě bezmocná situace.
Když se ohlídnu zpátky, nevím, jestli jsem mohla jednat jinak. Jedině být si víc jistá sama sebou, věřit svojí intuici a díky svému přesvědčení a sebejistotě dokázat líp komunikovat se svým mužem svoje a dětí potřeby.
V každém případě jsem to tehdy nedokázala.
S dnešním svým nastavením si nedovedu představit, jak bych se dokázala účastnit všech těch úkonů týkajících se povinné školní docházky našich synů. Možná bych přenechala péči o školu muži, když na školní docházce trval. Ale nejsem si tím úplně jistá, protože by to možná ještě víc odnesl Pavel a nebyla bych ochotná ho v tom nechat, takhle jsem aspoň některé nárazy trochu utlumila. V každém případě jsem tehdy neviděla cestu, jak to dělat jinak.
Nevzpomínám na období školní docházky ráda. Uvědomuju si, že jsem si dětství mých synů často neužívala a dost pochybuju, že si ho užívali oni.
Je tak zbytečné všechny ty konflikty zažívat. Zároveň je tak skvělé žít život podle sebe.
Je zbytečné přežívat ve školském systému, když můžeme žít mimo něj.
Jestli tě témata sebeřízení a sebeřízeného vzdělávání zajímají, zvu tě
do naší fb skupiny: https://www.facebook.com/groups/svetmezisvety
můžeš mě sledovat na fb stránce: https://www.facebook.com/svetmezisvety
nebo na instragramu: https://www.instagram.com/svetmezisvety/